Minule jsme si ukázaly první program, který vypisoval
na standartní výstup (obrazovku). Všichni mi dáte za pravdu, že to moc
program není. Větší možnosti nám nabízí proměnné. Proměnné si
můžeme představit jako ukazatele na určité místo v paměti,
kde je uložena hodnota. Čili máme proměnnou alpha, která
ukazuje na určité místo v paměti, kde je uloženo např. 12. Pak můžeme s
proměnnou zacházet místo 12.
Než poprvé můžeme proměnnou použít, musíme ji určit
její deklaraci.
To znamená, že musíme předem určit, jak se proměnná bude jmenovat a jakého
bude typu. Jméno proměnné může být neomezené. Ve jméně nesmíme použít české znaky.
Jazyk C++ je case-senziitivní, čili si musíte dát pozor na velikost písmen.
Alpha, alpha, ALPHA jsou 3 různé proměnné. Typ proměnné však musí být vždy určen. Když
jednou jedné proměnné dám typ, tento typ již nejde změnit. Proměnná
se deklaruje podle tohoto schématu: typ jmeno;.
Datových typů jsou celé spousty. Nejpoužívanější z
nich jsou v tabulce. Pro upozornění, 1 bajt jsou 4 bity. Nepleťte si tyto
pojmy Zde je tabulka:
| Typ | Význam | Velikost | Hodnoty |
|---|---|---|---|
| bool | Logická hodnota | 1 bajt | true nebo false |
| unsigned short int | Malé celé číslo bez znaménka | 2 bajty | 0 až 65 535 |
| short int | Malé celé číslo se znaménkem | 2 bajty | -32 768 až 32 767 |
| unsigned long int | Velké celé číslo bez znaménka | 4 bajty | 0 až 4 294 967 295 |
| long int | Velké celé číslo se znaménkem | 4 bajty | -2 147 483 648 až 2 147 483 647 |
| int (starší systémy) | Celé číslo se znaménkem | 2 bajty | -32 768 až 32 767 |
| int | Celé číslo se znaménkem | 4 bajty | -2 147 483 648 až 2 147 483 647 |
| unsigned int (starší systémy) | Celé číslo bez znaménka | 2 bajty | 0 až 65 535 |
| unsigned int | Celé číslo bez znaménka | 4 bajty | 0 až 4 294 967 295 |
| char | Znak | 1 bajt | 256 znakových hodnot ASCII |
| float | Číslo s plovoucí desetinnou čárkou | 4 bajty | 1,2e-38 (1,2 * 10-38) až 3,4e38 (3,4 * 1038) |
| double | Desetinné číslo | 8 bajtů | 2,2e-308 (2,2 * 10-308) až 1,8e308 (1,8 * 10308) |
Vydíme, že je jich celkem dost. Každý se v něčem liší. Typ int (unsigned int) se nedoporučuje používat, protože nevíte, jakou velikost má. Lepší je short int (unsigned short int) a long int (unsigned long int). Větší typ pojme více hodnot, na úkor malé rychlosti a malé přesnosti (platí u typů float a double). Níže uvedený kousek kódu uloží do proměnné cislo hodnotu 5 a vytiskne ji.
#include <iostream>
int main()
{
short int cislo;
cislo = 5;
std::cout << "Hodnota proměnné číslo je: " << cislo;
return 0;
}Příště se podíváme na stručné základy standartního výstupu a standartního vstupu (I/O).
Autor: Vojtěch Zicha
publikováno: 24.7.2005